Vždy jsem si přála mít zahradu plnou růží a jako dospívající jsem v noci s kamarády chodila po vesnici a kradla růže, které přerůstaly přes ploty 😅
Má touha byla opravdu silná ☺️ Byla jsem jimi úplně fascinovaná. Jejich vůní, barvami, tvary…
Moje maminka toto nadšení nesdílela a kromě jedné popínavé růže s drobnými kvítky další na zahradě nechtěla. Neměla jsem jí to za zlé, prostě to tak bylo.
Postupem času jsem na růže i svůj sen zcela zapomněla, ale ne tak má duše.
Letos jsme koupili dům se starobylou zahradou plnou čeho? Plnou růží 🌹💞 🌹😍
Při prohlídce loni v červenci jsem si jich snad ani nevšimla ☺️ Možná už byly odkvetlé, možná jsem k nim jen byla slepá.
Nejsou dokonalé a mé staré já by je chtělo „hezčí“ a bujnější, ale i přesto jsou jedním z největších darů, který jsem kdy dostala ❤️
Díky nim se nejen naplnil můj dávný sen, ale také se mi otevřelo Vědomí Růže a Marie Magdaleny.
ČISTÁ LÁSKA 💗💗💗
Když mě někdy přepadne strach nebo panika, položím si dlaň na srdce a s Růží se propojím. V tomto stavu jsem v naprostém bezpečí a nic mi nehrozí 🤍
…
Jak to máte s růžemi vy? Jsou pro vás krásnými květinami nebo se vám otevřely i jejich hlubší roviny?